onografie pojednává o obezitě trochu jinak než knihy psané nadšenými obezitology či laiky soustředěnými na redukci hmotnosti. Zdůrazněn je individuální přístup a přihlížení ke konkrétním komplikacím a komorbiditám nemocných. Zmíněna je řada patofyziologických fenoménů, které se uplatňují v patogenezi komplikací i v léčbě. Za kapitolami o léčbě obezity, zahrnujícími i inkretinovou léčbu, bariatrickou chirurgii a další technologie v léčbě obezity, následuje pro obézní velmi důležitá kapitola o prevenci diabetu u obézních. V samostatné kapitole je zmíněn i paradox obezity – fenomén, kdy obezita neškodí a spíše prospívá. O metabolickém syndromu jsme v nakladatelství Triton publikovali již tři monografie. V samostatné části knihy jsou kromě klasických teorií uvedeny i vztahy nové, popsané u tohoto syndromu nedávno. V prvním Reavenově popisu syndromu nebyla obezita zahrnuta. Zdůrazňována byla především přítomnost inzulinové rezistence a až daleko později, po roce 2000, začal být v definicích metabolický syndrom považován za typickou komplikaci tzv. androidní obezity – tedy obezity se zvětšeným obvodem pasu. Proto část monografie o metabolickém syndromu navazuje logicky na kapitoly o obezitě. Po přečtení této monografie bude snad některým rizikovým obézním pacientům věnována větší pozornost, obezitologie u nás přestane být jen naukou o redukci hmotnosti a léčba obézních se snad stane více individualizovanou a cílenou.