Jedna z ústředních kapitol Richirovy knihy Fenomény, čas a bytí se soustřeďuje na analýzu pozdní Merleau-Pontyho filosofie (zejména Viditelného a neviditelného). Její význam tkví ve dvou ohledech. Jednak představuje důležitý příspěvek k merleau-pontyovským interpretacím, jmenovitě k notoricky obtížné otázce Merleau-Pontyho pojetí esence, a jednak v ní lze sledovat, jakým způsobem Richir, jeden z nejvýznamnějších žijících francouzských fenomenologů, zde z merleau-pontyovského východiska začíná koncipovat vlastní fenomenologický projekt, který dojde naplnění v jeho dalších spisech.