Katolický kněz nizozemského původu Henri J. M. Nouwen (1932–1996) zprvu působil jako pedagog mj. na Yaleově a Harvardově univerzitě, ale později zasvětil svůj život práci s duševně postiženými lidmi v arše Daybreak v kanadském Torontu. Ve svém životě a díle kladl zvláštní důraz na kontemplativní modlitbu. Bezprostřední kontakt s Bohem považoval za velmi důležitý, avšak spása skrze víru byla pro něho ještě důležitější, stejně jako soucit a solidarita s trpícími.

Jezuitský duchovní a mírový aktivista John Dear sestavil sborník Nouwenových prací z let 1983–1994, zaměřených na podporu míru, pokoje, rasové, společenské a sociální spravedlnosti. Tyto eseje nereprezentují Nouwenovy vedlejší zájmy, ale nabízejí některé jeho nejvyzrálejší duchovní postřehy.

A tak se ze světa stává svět absurdní, svět, v němž každoročně umírají tisíce lidí v důsledku hladomoru a násilí a ti, kteří tuto smrt zapříčinili, jsou přesvědčeni, že jednají v zájmu ochrany velkých duchovních hodnot a svobody. Jak Ježíš předvídal, mnozí budou páchat zločiny s vědomím, že dělají cosi ctnostného ve jménu Boha. A zatímco zaznamenáváme nárůst smrti a zkázy, stále méně lidí je schopno vysvětlit, co se vlastně děje. Svět se tak noří hlouběji a hlouběji do absurdity – doslova do „naprosté hluchoty“ – a je stále neschopnější zaslechnout otázku přicházejícího Krista: „Cos udělal pro moje maličké?“

(citace z textu)